Další bulvární komedii, tentokrát Dva na kanapi Marka Camolettiho, přivezl DS Antonína Vorla Křenovice. Soubor navázal na dlouhou tradici ochotnického divadla v jihomoravských Křenovicích (pozor, neplést si s těmi v Olomouckém kraji! Tohle není Smotaná hadice!), trvající už od roku 1888. A jak bylo několikrát zdůrazněno, v názvu má jméno nikoli masového vraha, ale brněnského scénografa… V aktuální sestavě nicméně divadelní spolek funguje teprve pár let. Má za sebou tři inscenace, Za sušenou vodou Romana Krejčíře, Falletovu Zelňačku a Nejstarší řemeslo Pauly Vogel, nazkoušel také vánoční pohádku, pořádá klubové večery, zkrátka stará se o kulturu v obci. Dva na kanapi jsou čtvrtým počinem pravidelného repertoáru a prvním, s nímž křenovičtí poprvé vyjeli na soutěžní přehlídku. Jak nicméně vyplynulo z debaty, nejsou zcela nepoučení. Režisér a zároveň představitel Bernarda Tomáš Balát původně působil v souboru v Čejkovicích. Markéta Šmídková představující Bubble spolupracuje s brněnským divadlem Fortel. Představitel Roberta Ján Macko má za sebou dvacet let u divadla a pěknou řádku rolí. Nejméně zkušeností zatím nasbírali manželé Pernicovi – pro Darka Pernicu je stěžejní role Victora pátá (a divadelní práce splněný životní sen – přejme mu to, je krásný typ a Švejk nebo Pandrhola by mu velmi slušel), Silvie Pernicová v roli Jaqueline debutovala (a měla by pokračovat – její schopnost fyzické proměny byla imponující).
Hra Dva na kanapi měla v režii autora v pařížském divadle Michel 1800 repríz a stala se předlohou filmu (který indikuje, že nabízí dvojitou porci humoru – jmenuje se Čtyři na kanapi). Zápletka kopíruje mnoho dalších bulvárních komedií, třeba Vraždu sexem – rozhádaní manželé si rozdělí byt na přesné poloviny, on v něm provozuje advokátní praxi, ona zubní ordinaci; pozváni jsou noví partneři, ona free cover girl, on televizní herec; setkávání čtyř zcela rozdílných, nikoliv ideálními vztahy propojených jedinců je základem pro plejádu komických situací; a všemu vládne „sluha dvou pánů (a paní)“ Victor.
Hraje se překlad Jaromíra Janečka, v němž je více než dost nelogičností a jazykových neobratností; nebylo v silách souboru si s nimi poradit. Scéna Josefa Fuksy je přehledná a logicky uspořádaná, dobře by se v ní rozehrávala základní premisa hry, tedy dodržování či porušování striktního rozdělení bytu a reagování na ně, na což bohužel tvůrci zcela rezignovali. Herci se soustředí zejména na typové charakteristiky a prezentují je víceméně standupovým způsobem, stylem herectví je každý „z jiné komedie“ – Tomáš Balát civilní, Silvie Pernicová přestylizovaná, něčím mezi a nejpřesněji ztělesňující svou roli je Markéta Šmídková. Dialogy probíhají plynule, ve stejném tempu a bez pomyslných vrcholů, chybí lehkost, kterou u francouzské konverzačky očekáváme, fyzického jednání není mnoho. Spousta chyb samozřejmě padá na vrub zdvojení funkce režiséra a herce – což si Tomáš Balát uvědomuje a jak několikrát zdůraznil, „už to nikdy neudělá“. (Dlužno dodat, že alespoň přizval v jisté zkušební fázi kolegyni Evu Hrubou, aby mu s režií pomohla.)
Večerní představení, páté soutěžní na Mrštíkově divadelním jaru, tedy nedopadlo úplně nejlépe. Ale soudě dle pokory a vůle učit se členů souboru se lze těšit, že příští počin křenovického DS Antonína Vorla bude o pořádný kus blíže výbornému zábavnému divadlu.
Za lektorský tým
Mgr. Petra Richter Kohutová