Lektorský sbor
Vzpoura nevěst je oblíbený titul autorek Michaely Doležalové a Janky Ryšánek Schmiedtové, vytvořený původně pro zlínské divadlo a uvedený taktéž v Moravském divadle Olomouc v režii druhé jmenované a v režii prvně jmenované také v Divadle Palace. I ochotníci si ho oblíbili, vzpomeňme např. inscenaci plzeňského Žumbery v režii Kristýny Kohoutové. Divadlo Vřesinských ochotníků (DiVOch) v minulosti spolupracovalo výhradně s režisérem Ondřejem Bendou ze štítinské ŠAMU (vloni na MDJ vcelku potěšily Assousovy Švagřičky), tentokrát se poprvé režie ujala Marie Dubská.
Divadlo Vřesinských ochotníků má ve svých řadách krásné typy, k tomu řemeslně disponované – a to platí o všech šesti ženách a jednom muži, které jsme v představení viděli, od těch zkušenějších (Hedviky Řeháčkové v roli dr. Zapletalové, kupříkladu) po ty, kteří stáli na jevišti poprvé (Jana Šebestová v roli Petry, Ivona Kasperková jako Jana a Petr Duda v roli Marka). Bohužel inscenace trpí nerozhodnutostí v mnoha ohledech. Nelze říci, že by tvůrci nevěděli o možnostech, spíše se jim jich vždy zalíbilo několik a nerozhodli se, která je pro jejich konkrétní inscenaci nejvýhodnější. Pohybují se mezi čistou konverzační komedií – ale ve druhé polovině sklouznou k dramatu. Herečky se snaží hrát konkrétní postavu a její proměnu či alespoň proměnu jejího rozhodnutí – ale zapomínají zveřejňovat, jakým způsobem k němu dospěly. A absence čitelných střihů (ať už hereckých či technických) vede ke zmatení diváka, zdali se postavy nacházejí v jednom časoprostoru, zdali se míjejí či jsou každá někde úplně jinde. Nejpřesněji si vedla Věra Filipová jako Marie a Petr Duda coby Marek.
Nicméně Vzpoura nevěst je dalším komediálním titulem na divadelní cestě DiVOcha, titulem, s nímž se, dle reakcí diváků, utkal se ctí. A je proč se těšit na příští inscenaci.
