Nadšenci v Morkůvkách na Břeclavsku obnovili tradici ochotnického divadla v obci před
šesti lety, v roce 2020. Moruša (zapsaným spolkem je od roku 2024) se věnuje
především tvorbě pro děti, po dvou titulech Jana Makaria (Medová pohádka a
Strašidlo) zkusili její členové štěstí s Kubou a třemi čerty Jiřího Miškovského, za které
dostali několik ocenění, včetně ceny diváka, na Mrštíkově divadelním jaru v loňském
roce. Letos přijeli na přehlídku (v rámci sebevzdělávání, jak sami říkají) počtvrté,
tentokrát s pohádkou Květuška a ježibaba.
Text pochází z pera Evy Schwarzové, která začala v roce 2008 vést kroužek dětského
divadla v České Skalici a pro své svěřence psát, se snahou „o návrat ke klasické české
pohádce, v dětech rozvíjet melodičnost a různorodost řeči a naučit je naslouchání i
porozumění textu s následným poučením“. Web DILIA nabízí jedenáct jejích textů.
Květuška a ježibaba vypráví příběh prosté dívky, která přišla o maminku a touží být
alespoň chvíli princeznou, je přelstěna a zajata ježibabou a jejím nohsledem
Baziluchem a následně osvobozena přerostlým skřítkem a jeho spolubydlícími vílami.
Text nepatří mezi výkvět kvality dětské dramatiky, děje je v něm na patnáct minut,
nabízí více mluvení než jednání a situací, chybí základní dramatický konflikt, jazykem je
„kuchyňská čeština“, nerozlišující způsob mluvy jednotlivých postav. Poslání („pozor na
to, co si přeješ“) je rýsováno tlustou tužkou a součástí jsou písničky nevalné kvality
(autorka poskytuje nahranou hudbu jako podklad pro zpěv).
Moruša vybavila svou pohádku zdařilou výpravou – malovanými kulisami, jejichž
autorkou je jako obvykle Malgorzata Pietkiewicz, a charakterizačními kostýmy, na
jejichž podobě se sice podílel celý soubor, ale jednotící oko Dany Baturné je zřetelné.
K tomu osvědčují ochotníci z Morkůvek smysl pro detail, potěší dopracované džbánky
či čarodějná kniha. Režisérky Dana Baturná a Eliška Fikrlová prostor přehledně
rozčlenily (ježibabí je levá strana, pravá patří přerostlému skřítkovi), herce, zejména
mladší část, vedou v rámci možností slušně. Účinkující představují pro inscenaci
skutečnou výhru, jsou výborně typově obsazeni, ale hlavně dobře mluví, obstojně
zpívají a jde z nich dobrá energie. Pozoruhodnou a fungující pohybovou stylizaci zvolily
Jana Hudečková v roli Ježibaby a Malgorzata Pietkiewicz v roli Bazilucha, jejich
společné výstupy patří k nejzábavnějším (ale nebezpečí, která by provokovala ostatní
postavy, představovat nemohou). Baletní otočky coby charakterizační prvek i
potřebnou míru konkrétnosti zvládají Natálie Tylová a Barbora Tomancová coby
hvězdy-víly. Jindřichu Baturnému jako skřítkovi sluší zejména nabádavé a varující
polohy, méně se daří ty humorné. A Karolína Tolarová jako Květuška je, věrna textu,
odpovídajícím způsobem smutná a zrazená.
Škoda že si Moruša nevybrala nosnější předlohu. Absentující situace a minimum
jednání, stejně jako po celou dobu stejný temporytmus inscenaci neprospívá. Na druhé
straně je viditelný pozitivní posun souboru od loňska. V současné době připravují
v Morkůvkách první titul pro dospělé – přejme jim tedy, ať se zadaří. A těšme se!
Za lektorský tým
Mgr. Petra Richter Kohutová
