Spojené farnosti Zbraslav, soubor orientující se především na autorské muzikály
s duchovní tématikou, je úkaz. Vznikl v roce 1990, původně jako neformální partička,
která se rozhodla secvičit scénku pro potěchu veřejnosti. Od té doby prošlo souborem
na 250 herců a hereček a mimo raritních počinů bylo uvedeno sedm hudebních
inscenací, které se vždy hrají několik let a dosahují desítek repríz: Pět hvězd o Janovi
Nepomuckém, Pastýř Vojtěch o slavném Slavníkovci, Tarsan o obrácení Šavla z Tarsu,
Gedeón o záchraně vyvoleného národa z područí nájezdných Midjanců, Nestříhat! o
Samsonovi a Dalile).
Láďa Valeš označil v úvodu rozpravy se Spojenými farnostmi Zbraslav jejich Jesus
Christ Supermlád, který je více než muzikálem písničkálem – nebo lépe scénickým
koncertem, „velkou hudební opulentní hostinou, během níž se vypráví moderním,
svojským jazykem příběh, který všichni známe“ (konkrétně o událostech kolem roku 0,
které souvisejí s narozením Ježíše Krista). Oproti epičtějšímu Tarsanovi, kterého jsme
měli možnost vidět na Krakonošově divadelním podzimu ve Vysokém nad Jizerou před
dvěma lety, je to skromnější, ale také soustředěnější tvar. Tvůrci jsou si dobře vědomi,
že pracují s materiálem, který se osvědčuje a neztrácí působivost dva tisíce let.
Tentokrát nezveřejňují výslovné paralely k současnosti, hudbou a zpěvem „prostě“
vyprávějí příběh, činoherní pasáže prakticky eliminovali, kostýmy jsou náznakové,
scéna většinou prázdná (tu a tam se přinesou stoličky či stůl). Libreto nepostrádá vtip,
a to jak jazykový, tak motivický (pobavil Josef tesařsky zútulňující chlév v jeskyni,
pastýř-malý gambler, záměna čerstvě narozeného Ježíška za téměř dvouletého Izáka,
tři králové, kteří byli původně čtyři…), hudba je srovnatelná s leckterou profesionální
hudební produkcí – a to ji obstarávají pouze dva muzikanti, autor hudby a libreta Luděk
Strašák a kytarista Jan Zemánek. Účinkující, pět mužů, sedm žen a sedm dětí (!),
například z rodiny Strašákovy nebo Lerchovy (ti jsou nejpočetnější), jsou autentičtí a
soustředění, je znát, že si stojí za tím, co dělají, jejich pěvecké schopnosti jsou
evidentně záměrně rozvíjené, kultivované a na výši a jsou na jevišti rádi a k tomu spolu
(což nebývá u hudebního divadla vždy pravidlem).
Co soubor v jeho snažení zrazuje, je technika – alespoň při repríze v Boleradicích
tomu tak bylo. Bylo by fajn přibrat k mistrovi zvuku (který také v první polovině
neodvedl nejpreciznější práci) i mistra osvětlovače (Luděk Strašák od kláves prostě
nemůže stihnout úplně všechno). Najdou se věci, které by potřebovaly doprecizovat,
např. jinak provést „kramářské“ obrázky k písni mudrců (nebo je úplně zrušit).
Během debaty s lektorským sborem zazněly dvě ohromující věci. Boleradická
repríza Jesus Christ Supermlád byla osmdesátá. A musela se obejít bez sedmi
účinkujících, kteří onemocněli – na což jsou ale zbraslavští připraveni, takže divák to
nepozná. Co dodat? Prostě díky.
Za lektorský tým
Mgr. Petra Richter Kohutová
