Sitcom Taková normální rodinka vznikl v roce 1971. Údajně proto, že režisérovi
Jaroslavu Dudkovi bylo líto rozpustit skvostnou hereckou sestavu, jež se sešla při
natáčení dramatizace románu Magdy Szabó z pera Jaroslava Dietla a mezi níž
fungovala výrazná chemie (Marie Rosůlková, Zdeněk Řehoř, Dana Medřická, Jana
Štěpánková, Eduard Cupák, Jaromír Hanzlík). Podmínkou bylo využití existujících kulis,
z nichž se stala obývací hala ve vile (představa, že v sedmdesátkách žije rodina, byť
čtyřgenerační, v podobném prostředí, aniž by si zadala s režimem, je absurdní). Zcela
se změnil žánr, od dramatu se přešlo k drobným humorným etudám zřetězeným do
děje napsaného Fan Vavřincovou. Doobsazeni byli Daniela Kolářová a „raubíři“ bratři
Hybšovi. A vzniklo dalších sedm pokračování, autorka údajně později nepsala dialogy,
jen synopse, a účinkující dialogy improvizovali. O oblibě materiálu svědčí i to, že došlo
na několikerý pokus o vzkříšení – scenárista a režisér Patrik Hartl natočil film s názvem
Rodinka, Dušan Klein se pokusil o nový seriál v roce 2011, tentokrát pod názvem
Rodinka. Ani jedno nezafungovalo.
DS Amadis není první, který přepis svého času oblíbeného seriálu realizuje. V roce 2018
ho uvedl Spolek divadelních ochotníků v Sedlčanech v dramatizaci Richarda Otradovce,
loni pak LOĎ – Libčické ochotnické divadlo. Komedie, jejímž podkladem se stala
dramatizace Josefa Širhala, je však v podání DS Amadis prvním celovečerním,
plnohodnotným uvedením tohoto materiálu. Josef Širhal vybral tři epizody původního
seriálu a smontoval je (páteří jsou epizody Ženich, Po svatbě a Škola manželů).
Tematickým svorníkem je předstírání. V první polovině rodiny, jež na potenciálního
ženicha hraje, že je o něco normálnější, než jaká skutečně je. Druhá polovina si pak
hraje s genderovými klišé a představuje jakousi školu ženské diplomacie a mužské
mazanosti ve vztahu k druhému pohlaví.
Že je uvedení Takové normální rodinky výborný marketingový tah, svědčí to, že od
premiéry v listopadu 2025 byla v podání DS Amadis uvedena více než desetkrát. Diváci
si ji žádají, v Boleradicích na závěr tleskali jako o život a došlo i na standing ovation.
Nostalgie po tomto typu zábavy vyšla DS Amadis o něco lépe než dříve uvedené
Televarieté. Možná proto, že (slovy režiséra Tomáše Hradila) jde o milou zábavnou
hříčku, v níž sice na sebe postavy hrají habaďůru, ale vším prosvítá vědomí, že se prostě
mají rády.
Co se týče zhlédnutého tvaru, je řemeslně dobře udělaný, a to po všech stránkách.
Tomáš Hradil je jako režisér převážně komedií zkušený a neponechal nic náhodě. Ze
scénických prvků poskládaných do obýváku dýchá sedmdesátková estetika, soubor si
jednotlivé komponenty pořizoval s velkou péčí (škoda skříňky pod TV, sofa a potahu
ušáku – bude doladěno) a vtipem (bar ve dně babiččina křesla!). Rovněž kostýmy jsou
přesné (trepky, tepláky, boty…). Hudební složka byla kompletně přejata z televizní
předlohy – škoda. A všemu vévodí herecká sestava, která je podobně jako v původním
seriálu skvostná a spojuje ji výrazná chemie. Osobně mě nejvíce bavila věcná babička
Ludmily Bergové a Kačenka Sáry Kaniokové, z mužů pak Jaroslav Hemala jako Petr – ale výkony všech jsou na výši. Zvlášť bych vyzvedla tatínka Josefa Širhala, který předvedl
nejsoustředěnější výkon za posledních několik let.
Dlouhodobě jsou herci a herečky, angažovaní do jednotlivých rolí (protože Amadis je
spíše značka než stabilní soubor, i když mnohé tváře se v něm objevují pravidelně),
silnější ve výrazně stylizovaných polohách. Obecně řečeno – řemeslně ovládají lépe
frašku než třeba konverzační komedii. Je to znát i na Takové normální rodince: výborně
fungují scény předstírání, „dělání habaďůry“, méně výchozí situace, v níž by rodinka
navodila běžnou situaci svého normálního šílenství, aby se měla ve druhé části od čeho
odrazit. Možná je to jen záležitost zpřesnění a pečlivějšího dodefinování, v čem vlastně
tato situace spočívá.
Během rozpravy s lektorským sborem maskovaným za porotu vznikla velmi zajímavá
debata – o tom, jestli je možné oddělit dílo od doby svého vzniku. Bylo to štěpné a
sympatické. Díky DS Amadis za příjemně strávený večer, a to v obou jeho částech.
Za lektorský tým
Mgr. Petra Richter Kohutová
