Lektorský sbor
Ořechovské divadlo málokdy překvapí – ať si zvolí jakékoli téma a jakýkoli materiál, obvykle je pojedná tak, že vznikne něco zábavného, barevného, plného nápadů, k tomu hudebně pojednaného, jedním slovem múzického a zaslouženě divácky nadšeně (nebo přinejmenším potěšeně) přijímaného. Co na tom, že pamětníci (mezi které se počítám, protože jsem byla při jejich první účasti na Jiráskově Hronově v roce 1986, kdy hráli Charleyovu tetu) vědí, že všechno už u Ořechovských viděli minimálně pětkrát – protože přestože šlo často o variace téhož, fungovalo to, mělo to tvar a vždycky se tam objevilo něco fungl nového, překvapivého. Je fakt, že se postupy opakují, struktura málokdy mění, antimuzikálová čísla (antimuzikálová proto, že programově děj neposunují a berou si za základ nějaký vedlejší motiveček či zcela banální dějovou větvičku) fungují, a to stále stejně – báječně. Vše řečené platí i o nejnovějším ořechovském opusu, volné variaci na Goldoniho, uváděnou v rasantní úpravě Vlastíka Pešky, pod názvem Poprask na laguně aneb bláznivá komedie. Opět jsme svědky sevřeného tvaru, který ale působí díky účinkujícím velmi uvolněně. Z děje (který ani u Goldoniho nebývá to nejdůležitější) zbyla kostřička o lehce klopotném spění ke třem svatbám, na niž jsou navlečena jednotlivá parádní hudební čísla (např. Perou ve studené je hodně vtipné, ale číslo s plastovými holemi naprosto parádní), gagy a takřka estrádní výstupy (k těm nejparádnějším patří umletí ruky nebo popelnicová manikúra). Výtvarně je vše pojednáno v červené a modré, a to jak námořnická pruhovaná trička, tak barevné punčocháče u holek, chlapi mají orvané džíny a něco na hlavě (a samozřejmě nože za pasem), scéna dvoje dveře, opět červené a modré, nad nimi goldoniovské domečky, k tomu funkční popelnice a mnohé rekvizity, inspirované nebo přímo představované kuchyňským nádobím či náčiním. Zkrátka, díky, Vlastíku Peško (za úpravu, režii, hudbu, scénu a kostýmy) a díky, Kamile Majdo (za výrobu scény a péči o světla a zvuk). Lagunu zabydlují nejen dvě svářící se rodiny, ale kolorit vytváří obchodnice s rybami, prodavačka dýní, hudebníci – a hlavně okouzlující pes Pacco, kterého hraje… ne. Herecký výkon je v nejlepším slova smyslu kolektivní, a proto nechci jmenovat ani jednoho z účinkujících, chcete-li je poznat, přijďte se podívat, potěší vás. Zkrátka a dobře, když to vezmu osobně – Ořechovské divadlo mě i po těch dlouhých letech pořád baví. A soudě dle potlesku, boleradické diváky, mladé i staré, také. Díky.
Petra Richter Kohutová
Laická porota
Protože ořechovští jsou zavedeným souborem, který se v Boleradicích prezentoval nejednou, laická porota pojala přípravu na svoji činnost velmi odpovědně. Jednalo se o představení, kterým začínala druhá část přehlídky a dalo se předpokládat, že pozornost členů poroty může ochabovat. Proto si ve svých řadách udělala vlastní prověrku připravenosti, která v úvodní části spočívala v orientační dechové zkoušce všech členů. Zatímco v dámské části obsahoval vydechnutý vzduch drobné stopy veltlínského zeleného a muškátu moravského, u jednoho člena pánské části bylo v dechu cítit aroma, které připomínalo Pilsner urquel se znaky švestkové nebo meruňkové příchutě. U posledního člena poroty nebylo zjištěno nic ! Vydechovaný vzduch rozrážel řidičským průkazem a tvrdil, že pije jen limonády. Z takto ředěného vzduchu se opravdu nedalo nic identifikovat. Každopádně porota ještě před představením konstatovala, že je připravena na poctivé hodnocení výkonu souboru bez omezení pozornosti nebo dokonce hybnosti. Tužku udržel v ruce každý člen poroty !
Po náročné přípravě vyrazila do sálu a očekávala nářez. A ten opravdu přišel ! Představení splnilo přesně to, co se předpokládalo. Strhující tempo, krásná muzika a nasazení všech herců na hranici ohrožení zdraví. K tomu dokonce došlo, když si jeden z aktérů na jevišti zranil dolní končetinu a s tímto hendikepem vydržel až do konce. Laická porota s obdivem konstatovala, že v Poprasku na laguně mohli diváci obdivovat práci s živým zvířetem, kterým byl pes patrona Fortunata v podání herce pana Jiřího. Jeho výkon byl porotci oceněn italským výrazen „ fantastico“. Ořechovským hercům se dostalo slov obdivu od členky poroty v italštině. Protože děj hry se odehrává mezi italskými rybáři, věnovala jim několik vět v jejich „rodném jazyce“. Naštěstí nikdo v sále, kde se hodnocení konalo, italsky neuměl. Kdyby tomu tak totiž bylo zjistilo by se, že v italštině zazněla krátká vzpomínka na chvíle, kdy měla paní porotkyně před několika desítkami let svoji svatbu.
Laická porota sice nemá právo udělovat žádná herecká ocenění ani předkládat návrhy na postup na celostátní přehlídku. Okouzlena výkonem ochotníků z Ořechova se však rozhodla, že zašle podnět italskému velvyslanectví k tomu, aby využilo soubor k propagaci italského způsobu života na území České republiky.
Za příjemný večer si Ořechovské divadlo zaslouží velké poděkování.
Diváci
Každý divák má možnost zúčastnit se hodnocení.
Tentokrát se hodnocení zúčastnilo 92 diváků a hlasovali následovně: Líbilo: 90, Líbilo s výhradami: 2, Nelíbilo: 0
