Lektorský sbor
Divadelníci Morkůvky patří do skupiny šťastných začátečníků, působí na poli amatérského divadla čtvrtým rokem, po Peškových Zajících mířících do Betléma a Medové pohádce nazkoušeli a do Boleradic přivezli Strašidlo Jana Makariuse (či pro latiníky Makaria) v úpravě a režii Dany Pučálkové a Martina Hybnera. Rozruch vzbudili již při příjezdu, protože kulisy si přivezli na traktoru. Morkůvky jsou koneckonců od Boleradic vzdáleny necelé čtyři kilometry.
Makariovu hru z padesátých let pamatujeme pod původním názvem Strašidýlko a nikdy nespatřila světlo divadelního světa z profesionálních prken, zato amatéři se jí nahráli až až. Hra má všechny atributy socrealistické kvazipohádky – obsahuje protiválečný apel (který se tváří v současné politické situaci aktuálně, ale je to spíše ornament), zlé čarodějnice z Černé věže trápí nalezenkyni Pískle a její tetičku, protože jsou jiné, strašidlo ze mlýna není strašidlo, ale chasník ukrývající se před odvodem a hračky řezbáře Ondřeje nakonec pohnou vojáky k tomu, aby se vrátili domů. (Ano, děj je přesně tak zmatený, jak vypadá z posledního souvětí.) V Morkůvkách proběhla premiéra v listopadu 2023, přehlídková repríza byla pátá. Soubor hraje srdcem, s velkou radostí a spontaneitou, ale stín nekvalitní předlohy lze překročit jen stěží. Nezkušenost souboru se pak projevuje i v dalších oblastech – scéna je nejednotná (malované kulisy narážejí na funkcionalistické „okno“, jež navíc spíše překáží, než slouží), aranžmá prozatím stereotypní, nikoli významové (dialogy uprostřed jeviště, postavy obklopené ze všech stran čarodějnicemi), dějová fakta se ztrácejí ve snaze o co nejvěrohodnější atmosféru (viz právě čarodějnické výstupy). Ocenění hodné jsou kostýmy (byť si údajně každá postava pojednala ten svůj, jsou jak charakterizační, tak stylově jednotné – pohlídala si to výtvarnice Malgorzata Pitkiewicz, odpovídající je i líčení Šárky Forejtové), zpěv a capella, který zvládají všichni účinkující na uspokojivé úrovni, snaha o sdělnost směrem k dětskému divákovi a evidentní nadšení, s nímž k hraní divadla přistupují.
Debata s lektorským sborem se pak zvrhla v seminář o dramaturgii a přesáhla stanovený čas – protože v případě tohoto souboru by to mohlo mít smysl.
