Lektorský sbor
AMADIS, proslulý soubor původně brněnský, nyní se sídlem v Popůvkách, se spojil se souborem velkobystřickým a pustil se do látky osvědčené – divadelního přepisu Psa baskervillského Arthura Conana Doyla. Verze Jiřího Janků a Petra Svojtky, která vznikla pro Divadelní sdružení CD 2002 a byla veleúspěšně uváděna pod názvem Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes!, je vůbec vděčný materiál pro komediografy s láskou k Sherlocku Holmesovi, (zdánlivě) logickému myšlení a mlhám na blatech.
Přístup tvůrců pod vedením režiséra Tomáše Hradila však šel ještě dál, než bývá obvyklé (vzpomeňme loňskou víceméně pietní verzi divadelníků z Kouřimi) a pustili se do původního scénáře s vehemencí dryjáčnických pouličních umělců. V původním textu nenechali kámen na kameni, hodně škrtali, ale přidávali gag za gagem (mikroskopický svět hmyzu! propadání do blat!! očovice!!!), rozehrávali vše, co se rozehrát dalo, přestavby řešili na pozadí vtipného představování jednotlivých figur (od Holmese a Watsona po psa Žeryka Nebaskervillského a lišku dávající dobrou noc) a diváky tu a tam atakovali nejen slovně. To vše v podání skvělých herců (AMADIS ku Velké Bystřici v poměru dva ku šesti), z nichž obzvláště zaujali Josef Širhal coby poněkud naddimenzovaný Sherlock, Roman Tegel coby seriózní i zamilovaný Watson, Pavel Dorazil v roli doktora Mortimera, co si balí svých pět lebek, a Martin Vráblík jako rozkošně zpomalený Henry. S dalšími spoluhráči nabídli velmi osvěžující podívanou. Protože se jednalo o první reprízu inscenace, lze předpokládat, že lze dopracovat i výstupy, které nefungovaly beze zbytku. Výstup cikánky je zbytečně natahovaný, scéna na blatech, během níž se má všechno rozřešit, zůstala v rovině „slov, slov, slov“ (myslím, že tvůrci mohou být odvážnější, tento výstup rasantně zkrátit ve smyslu „kočičko, nehledej v tom logiku“ a převést spíše do jednání). Bylo by dobré chovat se důsledně ke hře na housle, když už je povýšena na důležitý významotvorný prvek, a lépe zorganizovat přestavby. Tyto pihy na kráse bláznivého představení jsou však snadno odstranitelné. I navzdory jejich existenci zůstává pocit smysluplně stráveného večera.
