Lektorský sbor
Divadelní uskupení OchOTNICE zahájila letošní Mrštíkovo divadelní jaro divadelní klasikou z nejklasičtějších, Lucernou Aloise Jiráska. Soubor, který má přes třicet členů v úžasném věkovém rozpětí (definováno postavami – od víl školou povinných po sluhu Hipolyta, narozeného v roce 1933), zvolil jako předlohu úpravu Ivana Misaře a Miloslava Čížka, dramaturga a režiséra Těšínského divadla, kteří činoherní pohádku proměnili v pohádkovou hudební komedii a uvedli ji na České scéně v roce 2012. Otničtí v čele s režisérem Radkem Mezuláníkem v úpravách pokračovali, prostudovali kroniky své obce a přidali její reálie (projevilo se to např. v použití konkrétních jmen – mlynář Žandovský, kníže Alois II. Lichtenštejn, hraběnka Františka Kinská…), také rozmnožili postavy (připsali průběžně komentující současnou vypravěčku, negativní postava Správce má manželku, na panství nepřijíždí kněžna, ale kníže s hraběnkou, kteří řeší jako pár manželskou krizi…) a tu a tam z personálních důvodů změnili jejich pohlaví (potvrdit práva nepřicházejí rychtáři, ale jejich manželky, šumaři nejsou šumaři, ale Sejtková, Lísková, Zímová a Kolečková…). Také přidali nebo změnili některé motivy, vtipné odkazy na Shakespearův Sen noci svatojánské, paralelu mezi rodícím se a včas stopnutým vztahem Mlynáře a Hraběnky plus Knížete a Haničky. Nejvíce jsme v tomto smyslu ocenili domyšlení tématu služebnosti – lucerna nakonec není rozbita, ale předána správci, který ji radostně přijímá a to, s čím měl mlynář problém, považuje za výhru. Viděli jsme představení jedním slovem monstrózní, obsahující činohru, tanec, zpěv, černé divadlo, po jevišti se pohybovalo (včetně „černochů“) sedmadvacet lidí. Oceněníhodná byla výprava – hlubokosklon náleží Petru Kaloudovi jako realizátorovi esteticky čisté scény ze záclon a opulentních kostýmů (také hraje velmi přesně vodníka Michala). Technicky velmi dobře byly realizovány nahrávky jednotlivých písní. V diskusi s porotou se hovořilo o nutnosti dodefinovat topografii scény, efektní svícení změnit na významové a to, co se na jevišti pouze říká (protože slovo je v této inscenaci dominantní až příliš) převést do jednání a situací. Závěrem nutno dodat, že je obdivuhodné, co tato inscenace znamená nejen pro komunitu souboru, ale i komunitu Otnic.
Za lektorský sbor Petra Richter Kohutová
Laická porota
Úvodní představení ochotníků z Otnic nezklamalo. Divákům v zaplněném sále se představilo 25 nadšených herců, kteří rozehráli známý příběh Aloise Jiráska. Pohádkové postavy se na jevišti pohybovaly v kulisách, které byly vyrobeny a aranžovány z desítek metrů záclon. A autorům výpravy se to povedlo opravdu výborně. Ukázalo se, že i lípa, která je v této hře stěžejní jevištní stavbou, může být díky svému záclonovému provedení funkční a efektní. Obdiv diváků si vysloužily nádherné kostýmy, které byly všechny ušity jedním ze členů souboru. O přestávce v divadelním bufetu jsme zaslechli poznámku jednoho z nadšených diváků, který řekl, že za takovou výpravu by se nemuselo stydět ani „národní divadlo“.
Za laickou porotu Miroslav Strouhal
Diváci
Každý divák má možnost zúčastnit se hodnocení.
Tentokrát se zúčastnilo 99 diváků a hlasovali následovně: Líbilo: 92, Líbilo s výhradami: 6, Nelíbilo: 1
