Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med uvedlo Tylovo divadlo z Újezdu u Brna

Lektorský sbor

Vostatkové sód aneb Po všem hovno, po včelách med je hra Vlastimila Pešky na motivy Zdeňka Galušky, kterou uvedl v Ořechovském divadle poprvé v roce 1992. Shodou okolností jsme tento kus viděli letos dvakrát, poprvé na Divadelním Kojetíně v podání dětského souboru Mimoni, podruhé na Mrštíkově divadelním jaru v podání Tylova divadla z Újezdu u Brna. Újezdskou inscenaci soudu, který si bere v hospodě Na rychtě na paškál „nezdoby a hanbu, co sa staly sósedóm za celý rok“, režíroval jako svůj debut Tomáš Kaválek, vědom si kladů předlohy, které odpovídajícím způsobem využil – múzičnost, herecké, také pěvecké a taneční příležitosti pro velké množství aktérů a možnost „si pořádně zařádit“, nenáročné scénické požadavky a úsměvnost tématu a obsahu. K tomu se režisér rozhodl předlohu obohatit: principiálně vrátit kusu folklórní ráz a přiblížit ho svým hercům a místním divákům a v detailech dodat do jevištního dění vlastní špílce a vtípky, případně inspirovat účinkující, aby se toho nebáli. První záměr se mu daří díky angažování cimbálové muziky Šternovjan (v níž také během představení hraje na klarinet), druhý díky velmi dobře disponovanému, více než dvacetičlennému souboru, který odvádí ukázněný, zároveň zábavný kolektivní výkon. Z něj přece jen výrazněji vystupuje představitel „slavného sódce“ Jarina Jindřich Doležal, Vladimíra Sedláčková v roli Páralky a Naďa Mlčůchová jako Kyška, vítané osvěžení přinášejí děti Honzík Kaválek, David Ritter a Katka Tálská. Je zřetelné, že újezdští mají radost ze hry a dokážou přinést radost i divákovi. A tak se v rámci debaty s porotou hovořilo spíše o dalších možnostech než o vyslovených chybách zhlédnutého představení – jak se zbavit komplikovaných přestaveb, jak doladit stínohru, jak by dědečkovi Miry Šembery slušel vítězný taneček po napálení Julka Bóchala v podání Tomáše Nebla nebo jak obohatit přesně secvičené davové scény. A všichni jsme si jak z představení, tak z rozpravy odnášeli pocit dobré nálady a příjemně stráveného času. Díky za to.

Petra Richter Kohutová

Laická porota

Zlí jazykové tvrdí, že naše laická porada je při hodnocení příliš velkorysá, ba dokonce rozverná a proto použijeme dnes hlubší tóny. Dámy, připravte si kapesníky, pánům je dovoleno štkát polohlasem. My vám dáme „sód“ !!! Laická porota se sešla v plném počtu a po shlédnutí přijala následující usnesení:

Porota s čistým svědomím konstatuje, že viděla divadelní kus, který lze označit jako pozoruhodný.
Porota oceňuje, že představení bylo ekonomicky zajímavé. Protože sál divadla byl plný platících diváků.
S uspokojením kvituje skutečnost, že soubor v druhé části názvu inscenace poukazuje na jistý včelí produkt a tím vhodně upozorňuje diváka, že logem naší přehlídky je včela.
Laická porota se znepokojením konstatuje, že ani po pečlivé prohlídce jeviště i zákulisí po skončení představení nebyl nalezen předmětný extrement, který soubor slibuje v první části názvu inscenace a při overtuře. Proto má důvod se domnívat, že se jedná o tzv. klamavou reklamu.
Laická porota děkuje souboru za příjemný (povznášející) zážitek.

Usnesení poroty podepsali všichni členové poroty. Většina z nich dobrovolně.